R-U bodák Mannlicher M 1895

Bodáky k puškám Mannlicher M95 patří mezi jedny z nejčastěji se vyskytujících R-U bodáků u nás i přesto jde o velmi zajímavou zbraň a to z důvodů jejich jednotlivých verzí a modifikacím tak svým rozšířením v rámci R-U monarchie a její nástupnických států.

Základní rozdělení

bodák k pěchotní pušce M95
bodák na štuc (krátká puška) M95, na nákružku má mušku, neboť po nasazení bodáku dochází ke změně balistických vlastností

bodák pro mužstvo
bodák pro poddůstojníky na hlavici rukojeti byl doplněn očkem a příčka byla doplněna hákem pro upevnění portepé (střapce)

bodák v mírovém provedení
bodák ve válečném provedení

rozlišení spočívá v provedení výbrusu čepele zbraně, kdy po zahájení války dochází ke zjednodušení výroby a v kvalitě zpracování

bodák náhradní
bodák vycházkový
poboční zbraně voj. gážistů

Konstrukce zbraně a TTD

Nožový bodák s jednosečnou čepelí, středovým hrotem a falešným ostřím, v předválečném provedení je proveden oboustranný hranatý výbrus ve válečném provedení je výbrus zjednodušený oválný. Jednoduchá příčka s nákružkem pro uchycení zbraně k hlavni pušky. Příčka je k řapu čepele přinýtována dvěma nýty s půlkulatou hlavou. Hlavice s uzamykacím zařízením je k řapu připevněna pomocí zabroušených nýtů. Jednoduché ořechové střenky jsou připevněny dvěma nýty s půlkulatou hlavou a podložkou.

Provedení pro štuc má na nákružku rybinu pro stranově nastavitelnou mušku. Poddůstojnické provedení příčka je zakončená hákem, hlavice opatřená očkem pro uchycení portepé.

Povrchová úprava čepele - leštěná ocel

Rozměry: celková délka: 360mm, délka čepele: 248mm, šířka čepele: 23mm, tloušťka čepele 5.5mm, průměr nákružku 15mm, váha 308g.

Pochva je vylisovaná z ocelového plechu podélně sletovaného zakončená kuličkou. V horní části je naletován nosec pro uchycení závěsníku. V ústí je nýt s půlkulatou hlavou přichycen náustek s pružinami, které brání volnému pohybu bodáku.

Povrchová úprava - lakování

Rozměry: 260mm

Rozměry a váha se u jednotlivých zbraní mírmě liší

Výrobci

1. August Bickel, Metallwarenfabrik Thuringen

2. Artilerijsko-Technički zavod, Kragujevac

3. Arsenalul Armatei, Targoviste, Rumunsko

4. Berndonfen Machinenfabrik

5. Ernst Busch, Solingen

6. Sofia Arsenal

7. Československá zbrojovka a.s., Brno, ČSR

8. Dürbeck, Wien IX

9. Femaru Fegyver és Gépgyár, Budapest

10. Grasser, Wien VII

11. Gennosenschafts Maschinenhaus der Buchsenmacher Ferlach

12. Heeres Waffen Fabrik

13. E.Jung, Wien

14. W.Kralka, Linz

15. Industrijska kovnica Sorlini, Varaždim, Chorvacko

16. Moravské ocelárny a železárny, Olomouc, ČSR

17. Österreichische Waffenfabrik Gesellschaft, Stayer

18. Zbrojovka Praga, Praha, ČSR

19. Zbrojovka Krakov, Polsko

20. Resicka, Wien

21. Simson @ Co, Suhl

22.

23. Solingen Stahl

24. Staatsfabrik

25. SteyerDaimler Puch

26. Weiss Manfred Müvek, Csepel

27. Weyersberg, Kirschbaum und Co.Waffenfabrik GmbH, Solingen-Wald

28. Wiener Waffenfabrik

29. Joachim Winternitz, Steyer

30. Wlaszlowits, Štós

31. Ludwig Zeitler, Wien

Přejímací značky Rakousko-Uhersko

1. R-U 1867-1915

2. R-U zalitavsko 1867-1918

3. R-U 1915-1918

Přejímací značky dalších uživatelů

Rakouská republika

Československo

Albánie

Bulharsko

Řecko

Německo

Uživatelé

Rakousko-Uhersko, 1895-1918
Rakouská republika, od roku1918
Albánie, od roku 1911, cca 4 000 kusů
Bulharské královstvé, od roku 1989
Československo, od roku 1918, cca 200 000 pušek, výroba pokračuje i v českých zbrojovkách
Finsko
Řecké království
Madarské království
Italské království, zbraně v původní ráži používány koloniálním vojskem
Osmanská říše
Polská republika, od roku 1920 ve výzbroji policie
Portugalsko, od roku 1896, cca 12 500 ks v ráži 6,5 x 53R
Španělsko, cca 20 000 ks zakoupeno v Polsku
Rumunské království, dodáno v roce 1914 cca 120 000 pušek a 14 000 karabin v ráži 6,5 x 53R
Rusko, kořistní zbraně, zařazeny do výzroje
Srbské království, získány během Balkánských válek a v průběhu Velké války
Stát Slovinců, Chorvatů a Srbů
Turecko
Království Jugoslávie, velké množství zbraní získáno z doby R-U a po Srbském království. Zbraně v původní ráži byly ve výzbroji četnictva, cca 120 000 ks transformováno na náboj 7,92 x 57 Mauser
Německo

Rakousko-Uhersko

1.bodák k pušce M95 pro mužstvo a poddůstojníky s hranatým výbrusem

Bodáky k pušce M95 v mírovém provedení zavedené v R-U armádě ke standardní pěchotní pušce Mannlicher M1895 ráže 8 mm. Zbraně veráběny ve vysoké kvalitě.

1.1 Poddůstojnický bodák k pušce M95 fy. FGGY

Bodák výrobce FGGY s uherskou přejímací značkou bez dalšího značení, výrobní značka téměř vybroušená, čepel s hranatým výbrusem, očko na portepé ploché k hlavici uchyceno šroubem. Bez označení jednotky.

1.2 bodák pro mužstvo k pušce M95 fy. FGGY

2. bodák na štuc M95 pro mužstvo a poddůstojníky s hranatým výbrusem

Bodák M95 na krátkou pušku (štuc) Mannlicher M1895 ráže 8 mm, v později době se používal i ke karabině M95, která původně neměla úchyt na bodák v mírovém provedení. Rozdíl od bodáku pro pěchotní pušku byl ten, že na nákružku byla v rybině přichycena muška, neboť nasazením bodáku došlo ke změně balistických vlastností a zbraň by s normálním bodákem střílela nahoru.

2.1 bodák na štuc M95 pro mužstvo fy. FGGY

Bodák firmy FGGY s R-U přejímací značkou, čepel s hranatým výbrusem, bez označení jednotky. Pochva bez značení černě lakovaná

3. bodák k pušce M95 pro mužstvo a poddůstojníky s kulatým výbrusem

V průběhu války asi na přelomu let 1915-16 prošel bodák konstrukční změnou tak aby byla co nejvíce zjednodušená jeho výroba. Bodák má robustnější hlavici rukojeti a kulatý výbrus čepele, výrazně se zhoršila povrchová úprava. Armádou byly přebírány bodáky, které by v době míru armáda nepřevzala.

3.1 bodák k pušce M95 pro mužstvo fy. OEWG

Bodák vyrobený firmou Österreichische Waffenfabrik Gesellschaft, Stayer bez dalšího značení.

3.2 poddůstojnický bodák k pušce M95 fy. OEWG

Na čepeli výrobní značky OEWG a R-U přejímací značka

Hlavice s čs. přejímacími značkami, do čs. armády zařazen v r. 22 u 5. divizního velitelství v Českých Budějovicích

Hlavice s vyraženým číslem pluku čs. pěší pluk č. 29 a číslem zbraně 1010

Orig. černě lakovaná pochva a závěsník pro německý bodák SG 84-98

Značka výrobce a rakouská přejímací značka na nosci pochvy

Značení z roku 1943

Z historie 29. pěšího pluku

Vytvořen při reorganizaci čs.armády v roce 1920 v Jindřichově Hradci a historicky navázal na 75.Infantery regiment R-U armády, založený 1.2.1860. Své první bojové nasazení zaži v roce 1866 v bitvě u Hradce Králové a poté v Itálii. Během Velké války byl přesunut do oblasti Haliče a 2.7.1917 stál v bitvě u Zborova proti čs. legionářům. 1.8.1924obdržel pluk šestné pojmenování pěší pluk 29 ,, plukovníka Josefa Jiřího Švece'' a při této příležitosti obdržel plukovní prapor od tělovýchovné jednoty Sokol z Jindřichova Hradce.

Pluk se v období první republiky podílel celkem šestkrát na její obraně:

prosinec 1918 obsazení jihozápadní Moravy a jejího vyčištění od německých separatistů
leden 1919 obsazení Těšínska a vytlačení Poláků
duben - červen 1919 obrana Slovenska před Maďarskou rudou armádou, kdy po ústupových bojích k B. Bystrici zvítězil nad přesilou rudé armády u obce Badín, toto ještě jako pěší pl. 75
říjen 1920 mobilizace z důvodu nepokojů v Maďarsku
květen 1938 částečná mobilizace a přesun do bojového postavení
září 1938 mobilizace a vytvoření válečného pluku 29 s přesunem do Hraniční oblasti 31 a válečný pluk 79 a jeho zařazení do 5-té divize na Šumavě

Pluk patřil mezi nejlépe vyzbrojené a vycvičené pěší pluky čs.armády, skládal se ze 3. polních praporů a 1. praporu kanónů proti útočné vozbě.

I. prapor sidlil v J.Hradci, založen 6.12.1918 jako I. prapor pěšího pluku 75. Složení 1., 2., 3. pěší rota a 4. kulometná rota
II. prapor sídlil sídlil v J.Hradci. Složení 5., 6., 7. pěší rota a 8. kulometná rota
III. prapor sídlil v Třeboni. Složení 9., 10., 11., pěší rota a 12. kulometná rota
IV. prapor sídlil v Táboře, vznikl 1.10.1937. Složení 13., 14., 15., 16. rota vyzbrojená moderními 37 mm protitankovými kanóny Škoda vz. 37 a jako jediná jednotka pluku byl celý prapor plně motorizovaný.

4.vycházkový bodák Mannlicher M95

Vycházkové bodáky byly zbraní soukromou v osobním vlastnictví vojáka, která mohla být nošena pouze na vycházkách. Bodáky byly vyráběný v různé kvalitě jak renomovanými firmami, tak i spoustou dalších subjektů od tohoto se odráží i kvalita zpracování zbraně. Většina bodáků postrádá jakékoliv značení a nejde nasadit na pušku.

4.1 vycházkový bodák M95

Vycházkový bodák upravený niklováním ze standardního bodáku pro mužstvo válečné produkce, bodák postrádá jakékoliv značení, povrchová úprava je provedená niklováním a nýty ve střenkách jsou mosazné s ocelovými podložkami. Bodák má plně funkční uzamykací zařízení a lze nasadit na pušku

5. bodák M95 pro vojenské gážisty

Od 24. 1. 1917 bylo oficiálně povoleno nošení poddůstojnických bodáků M95 vojenským osobám, kterým příslušelo nosit šavli nebo kord. Jednalo se o důstojníky, čekatele, voj. úředníky a další. Bodáky byly nošeny v poli, ale i v zápolí mimo strážní službu a přehlídky, kdy se nosila šavle. Tato situace byla považována za provizorní a počítalo se zavedením nové krátké zbraně. I když se měly používat bodáky standardní často docházelo k jejich úpravám a tyto byly zvláště rozšířené mezi důstojníky, kteří si nechávali zbraň upravovat vojenskými puškaři.

6. bodáky bez značení

6.1 M95 bez značení

Bodák válečné produkce, čepel s výraznými stopami koroze, schází jakékoliv značení.

7. Náhradní bodáky M95

S pokračováním války došlo k nedostatku původně zavedených vzorů, což vyústilo ve výrobu náhradních. Došlo k maximálnínu zjednodušení výroby, bodáky byly zároveň vyráběny nepřesně, kdy se předpokládalo dolícování s konkrétní puškou. Bodáků bylo vyrobene ohromné množství, přičemž se jednotlivé kusy od různých výrobců v detailech často podstatně liší.

1. Bodák na pušku M95 pro mužstvo a poddůstojníky s hranatým žlábkem

1. Bodák na pu1. Bodák na pušku M95 pro mužstvo a poddůstojníky s hranatým žlábkemšku M95 pro mužstvo a poddůstojníky s hranatým žlábkem